První den v klanu 2. Část

Už byla skoro půlnoc ale já stále nemohla usnout. Nešlo to. ,,Tak se alespoň půjdu projít" řekla jsem a podívala se na Lucase který spokojeně oddychoval. Vzala jsem tu brašnu a uložila do ní háky na drápy které jsem dostala jakožto dárek k tomu že budu alfa. Jenom v případě nouze... Bylo to z mého bývalého klanu. Když nad tím tak přemýšlím, možná bych se tam nemusela být tak špatně. Co to plácám. Nikde by jsem se neměla tak dobře jako zde, a navíc jsem ráda že jsem utekla z tak zradou prohnilého klanu. Všichni to o mojí matce věděli, moje matka totiž vždy dala zabít kočky, kocoury a nebo i malinká nevinná koťata, která nesouhlasila s její vládou a jejími názory. Při představě že bych to musela dělat taky, se mi obracel žaludek. Ne, děkuji. Postavila jsem se a vydala jsem se směrem k růžovým vodopádům. Možná bych si mohla i něco koupit... Ne, dneska ne, už je přece noc. Šla jsem vysokou trávou a najednou jsem uslyšela kroky. Viděla jsem pár ptáků, kteří tvrdě spali ve svém hnízdě na zemi. Přikrčila jsem se a skočila jsem na ně. Než se stihli probudit, leželi v mé brašně vedle háků. Možná by nebyl špatný nápad se jít podívat do lesa. Vzala jsem si tedy háky a vydala jsem se směrem k lesu. Byla jsem v běhu nejrychlejší z mého klanu, takže jsem byla v lese rychleji než by kočka řekla mňau. Na stromě visel kus látky, který vypadal jako takový "obleček pro kočku" a tak jsem vyšplhala na strom a přehodila si ho přes záda, přece jen jsem ho nechtěla dávat do té brašny. Uviděla jsem v té tmě malého králíka který seděl v trávě a žvýkal stéblo trávy. Skočila jsem po něm a sekla ho svými háky přes oko, on se zakymácel a padnul na zem. Super, už další úlovek na snídani. Zívla jsem a potom jsem usoudila že asi bude nejlepší když už půjdu domů. Rozběhla jsem se směrem k jeskyni. Slyšela jsem jen vzduch který proudil kolem mých uší. Když jsem doběhla do jeskyně, uviděla jsem na zemi podivnou svítivou věc. Vypadalo to jako... svítící kulička? Zářila odstíny oranžové. Dala jsem si na výběžek s důlkem který byl nad mým pelíškem. Kulička tak zvláštně hřála... Tlumené oranžové světlo zářilo mou jeskyní a já spokojeně oddychovala. Najednou se Lucas vzbudil. ,,H-halo?" Řekl ještě v polospánku. ,,Ano lucasi?" Zeptala jsem se ho vyrovnaně. Odpovědi se mi nedostalo, protože už nejspíš spal. Málem jsem zapomněla vyndat svou kořist z brašny, a tak jsem mrštně vstala a celou ji kus po kusu vyndala. Schovala jsem to maso do tajné skrýše a znova se uvelebila na svém pelíšku. Vzala jsem si s sebou i ten nalezený kus látky, kterým jsem se přikryla. Potom jsem spokojeně usnula.

Cali

350A

Někde zapomýnáš čárky, na to pozor, jinak nápad dobrý.